Sama v São Paulu

Tropy v parku Trianon na business třídě Avenida Paulista

Cesta do Brazílie trvá všeho všudy 14 hodin, ale já strávila dohromady v letadle a na letišti skoro 24 hodin a čekala mne celkem stresující noc. Hned po příletu jsem zjistila, že mi naštěstí můj batoh v pořádku dorazil a začala si pomalu hledat místo, kde na letišti přespím. Letadlo totiž přiletělo okolo desáté večer a lepší než hledat někde po "nebezpečném" São Paulu hostel, rozhodla jsem se přespat na méně nebezpečném letišti. Ukázalo se to jako dobrá volba. Pohodlně jsem se uvelebila hned vedle jakéhosi sekuriťáka, který hlídal pobočku banky celou noc a tak trošku ohlídal i mne a já se dokonce i vyspala, i když to na té železné lavici nebylo nic moc. Každopádně letiště Guarulhos se stalo mým prvním brazilským domovem.

Ráno jsem nastudovala informace o São Paulu v Lonely Planet a vyrazila k městskému autobusu směr stanice metra Tatuapé (cesta na rozdíl od všech ostatních možností, které začínaly u 20 reálů, stála jen 5). Tady mne hned z kraje vyděsila mladá Brazilka, která mne viděla listovat průvodcem. Hned se anglicky ptala, jestli něco nepotřebuji. Když jsem se s ní začala bavit a sdělila, že jsem přijela do Brazílie sama a sama zde hodlám i cestovat, upřímně se zděsila. 

První dojmy


Mým prvním úkolem bylo si na odpoledne koupit lístek směr hlavní město Brasília na autobusové stanici Tietê a oproti odhadům z Lonely Planet stál o několik desítek reálů více, tedy 123 reálů (cenová nepřesnost v udávání cen se mi v LP potvrdila skoro u všech cen jízdenek autobusu i u mnoha vstupů), na Tietê jsem si nechala i batoh. Služba úschovy zavazadel v Brazílii funguje skoro všude a je celkem spolehlivá. Mé další kroky vedly do centra města. Vystoupila jsem okolo šesté ráno na hlavní business třídě (mělo by to být zelené metro), na Paulistě, což je jedno z těch bezpečnějších míst v São Paulu nebo aspoň mně to tak přišlo. Na každém kroku byl policajt a všude chodili lidé v saku do práce. Celkově jsem se cítila trochu jako v New Yorku, všude věžáky a shon. Mým hlavním cílem bylo najít supermarket, abych si nakoupila, než vyrazím odpoledne směr hlavní město Brasília. Na Paulistě jsem prošla tropickým parkem, který se v té celé betonové džungli jevil jako zázrak. Další zázraky už se ale nekonaly, poté co jsem odbočila směrem na Praça da República, zjistila jsem, že São Paulo má i svou velice nehezkou stránku. Po ránu bylo všude spousta bezdomovců ležících všude po zemích a já se necítila příliš bezpečně. Toto asi nebylo první místo, které by měl člověk v Brazílii vidět a tak jsem se raději rychle vrátila na autobusovou zastávku čekat na odjezd mého autobusu.