Visconde de Mauá, Maringá a Maromba aneb do hippie nitra parku Itatiaia

listopadu 06, 2008

Visconde de Mauá, Maringá a Maromba aneb do hippie nitra parku Itatiaia

Cachoeira de Santa Clara, jedna z nejvyšších v údolí Mauá

Park Itatiaia je jeden z přírodních skvostů na hranicích brazilských států Rio de Janeira a Minas Gerais. Kromě vysokých hor v čele s majestátní Pico das Agulhas Negras (hora černých jehel) je to hlavně oblast nekonečného množství vodopádů a zapomenutých horských vesniček plných hipíků a evropsky vyhlížejících domečků.

Něco málo o brazilské dopravě, autech a alkoholu za volantem
Praktické rady

Fotogalerie

Život v Brazílii se pomalu ustálil a kromě pravidelných hodin portugalštiny a čtvrtečního maracatu v týdnu nezažívám nic zvláštní. Kamarád Bram nás opustil a odjel do marihuanového doupěte kdesi v horách Minas Gerais a my tu zůstali sami. Měli sme se s ním setkat v Rio, ale zřejmě to tam bude na dýl a tak jsme nakonec vyrazili do neméně zajímavého místa uprostřed hor na pomezí států Rio de Janeiro a Minas Gerais.

Když mi Sussie říkala, že pojedeme trochu do kopce a že město bude trochu hippie, úplně to nevystihovalo pravou realitu. Ze Sao José jsme vyrazili už pozdě odpoledne a když jsme dorazili k úpatí hor už byla skoro tma. Ještě za šera jsme projeli město Penedo, které si tu založili finští přistěhovalci, kterým viditelně chybělo v nové vlasti trochu studeného vzduchu. Toho se jim tady sice asi moc nedostává, ale město je dnes trochu dražší turistickou destinací pro turisty z Ria, já zde neměla ani na zmrzlinu. Když už padla tma skončila i cesta. Další dvě hodiny sme jeli vzhůru po cestě po které by se nevydal ani lepší český traktor, ale nikoho kromě mne to viditelně nevzrušovalo. Prý je dobře, že tu není asfalt, aspoň sem ještě nebyl zavlečen luxusní turistický ruch z dolního Peneda. Po překonání hřebenu se přede mnou překvapivě v údolí objevila tři svítící města. My se už za úplné tmy ubytovali v Maringá v hotelu s finskou saunou, kdo by to čekal tady uprostřed hor na konci téhle lesní cesty. Jelikož jsem tu zase byla jediná hladová, tak se vyrazilo na večeři do vedlejšího města Marumbá, kde byla restaurace s degustací cachacy zdarma. Jelikož příprava jídla trvala dlouho ochutnala sem skoro všechny druhy a byla ráda, že se dostala večer do postele.

Výběr ochucené cachaçy v místní putice v Maromba

Po noci, kdy mi v Brazílii poprvé byla doopravdická kosa jsme se ráno probudili do slunečného dne a vyrazili se podívat po okolí. Ve světle vypadalo okolí nádherně, všude celkem vysoké zelené hory, nevyšší má prý 2700 m.n.m. a v roce 1985 tu dokonce sněžilo, naposledy. Jelikož se udělalo pěkně horko naše cesta nakonec nevedla na kopce, ale k četným vodopádům. Cestou jsme měli tu čest poznat pár velice hippie lidí, které jsme vzali na stopa. Dívence mohlo být tak maximalně patnáct a muži nebylo míň jak třicet a vypadali, že už je život něco naučil. Ve všech městech v údolí se nesl ulicemi lehký marihuanový odér a korzovaly je osoby, které by svým vzhledem padly přesně do víru 60. let. Večeře se opět konala v cachacovém baru a já si radši dala na kuráž trochu i na cestu, protože nám do tmy začalo i pršet a já si nedokázala představit, jak to naše Uno vystoupá tu strašnou cestu zpět ven z hor. Vystoupal a já šťastně usnula.

Přístupová cesta do oblasti

Něco málo o brazilské dopravě, autech a alkoholu za volantem

Jelikož na mne zážitek s dopravou zapůsobil, osvětlím trochu více jak to v Brazílii vypadá s cestováním po silnicích a vůbec se vším co se týká aut a překonávání vzdálenosti. Až v Brazílii sem poznala, že vzdálenost je velice relativní pojem. Hláška "je to za rohem" může v Brazílii znamenat, že za ten roh můžete klidně putovat i hodinu. Stejně tak oznámení, že je to kousek může znamenat, že na ono místo pojedete 3 hodiny.Proto také město São José dos Campos leží skoro u moře, jen k němu jedete asi tak 2 hodiny. Silnice v Brazílii jsou velice rozličné kvality. Mezi Riem a Sao Paulem vede celkem obstojná dálnice, která se ovšem platí. Co je nezvyklé, že se na dálnici zcela běžně vyskytují cyklisté a chodci. Po otázce jak je to možné mi jeden člen Aiesecu řekla, že prostě jiná cesta v oblasti není... Čím více se od této dálnice vzdalujete a do čím větší díry jedete, tím se kvalita silnice zhoršuje. Cesta do hlavního města pak má v asfaltu takové díry, že byste se v nich mohli koupat a na silnici vedoucí mezi dvěma celkem velkými městy v Mato Grosso do Sul nám při cestě na fazendu paní Baťové málem uletěl výfuk, o asfaltu tu snad ještě neslyšeli a když začne pršet tak už po této cestě jezdí jen auto s náhonem na všechny čtyři.

Auta tu stojí plus mínus stejně jako u nás, ale jezdí tu viditelně starší modely. Velmi populární je tu Fiat, kterým sme mimochodem překonali i onen hřeben o víkendu. Benzín je tu mnohem levnější než u nás, litr ho stojí přibližně 24 korun. Kromě benzinu se tu tankuje i bioalkohol z cukrové třtiny, který stojí přibližně polovinu. Některá auta dokážou jezdit na obojí dohromady. Po rozsáhlém pátrání sem zjistila, že tento alkohol se opravdu a za žádných okoloností nedá pít a to ani po jakékoliv úpravě, ale nikoho kdo by to zkusil nikdo nezná. No to by koukali Brazilci v Rusku. Ovšem jinak se Brazilci alkoholu za volantem nevyhýbají a běžně si dají dvě až tři skleničky a vyrážejí na cestu do vedlejšího města. Jestli se někdo myslím, že jsou to jenom móresy nezodpovědných mladých tak vězte, že tohle dělají všichni i velice vzdělaní lidé středního věku. V Brazílii také funguje bodový systém jako u nás a pokud vás nachytají, máte okamžitě zabavený řidičák a nikdo se s vámi nebaví. Ovšem lidé na malých městech se s policisty znají a lidé z velkých zas doufají, že v tom množství se zrovna dnes ztratí. A ještě dodatečná informace pro kluky z Bataypory, zvláště Pavla. Ta věc co mají kamiony na kolech je na regulaci množství vzduchu v pneumatice.

Praktické rady

Doprava - Do oblasti se dá nejlépe dostat busem z města Resende. Nenašla jsem žádný oficiální rozvrh odjezdů autobusů, ale tady je docela slušný přehled. Do Resende jezdí z Ria například společnost Cidade do Açu a ze São Paula (terminál Tiête), například společnost Cometa. Doprava na místě je poněkud komplikovanější, k jednotlivým vodopádům nejezdí žádné autobusy, ale není problém tu, zvlášť o víkendu, někoho stopnout popř. kousek dojít. Cestu k jednotlivým vodopádům vám poradí v hotelu

Ubytování - Ubytování je tu výlučně v menších penzionech, je jich tu poměrně hodně, takže pokud není zrovna nějaký svátek, lze si vybrat na místě podle toho co se vám bude líbit.

Jídlo a noční život - Maringá i Maromba mají menší centra, kde se dá zajít na jídlo, ale nečekejte žádný ohlušující noční život.

Počasí - tato oblast není příliš vhodná na cesty v rozmezí červen-září, může tu být dost zima, prší a občas i sněží.