Ztracená pláž v džungli aneb pravé dobrodružství v Brazílii
Zdá se to trochu šílené, ale cesta v průběhu letošního února byla vlastně moje první cesta po Brazílii, kdy jsem nejela sama a musím uznat, že to taky mělo něco do sebe. Tentokrát mne doprovázela trojice kamarádů z Čech a snad kromě několika malých autobusových příhod proběhlo vše v nejlepším pořádku a všichni se nakonec vrátili domů se všemi končentinami.
Výlet začínal trochu chaoticky, protože naše čtyřčlená skupina přilétala do Brazílie tři dny po sobě, holt následek kupování letenek na poslední chvíli. Dva účastníci dokonce měli pěkné mezipřistání v Dakaru, ano v tom senegalském....V úterý sme konečně posbírali posledního účastníka na letišti v São Paulo a vydali se do naší první stanice, přímořského Paraty.
Znala jsem už tohle městečko z mého cestování v roce 2008, poblíž jsou snad nejkrásnější pláže jaké jsem kdy viděl, ale pro tuto příležitost jsem měla připraveného ještě něco speciálnějšího. V roce 2008 mi tu totiž vykládal jeden Francouz o bohem zapomenuté vesnici, která je nejbližší silnice vzdálená asi den cesty a kde je nejhezčí pláž jakou kdy viděl, pláž se prý jmenuje Ponta Negra. A tak sem, neznaje cesty vyrazila se svými kamarády na tuto neznámou pláž. Cesta vedla částečně po skoro neviditelné stezce uprostřed pralesa a občas se vynořila na nějaké více či méně opuštěné pláži.
První byla slavná Praia do Sono, kde jsme ještě potkali civilizaci i s elektřinou a hlavně se
dozvěděli, že pláž Ponta Negra opravdu existuje a podle informací místních už tam jistý Jorge má i nějaký domek kde poskytuje ubytování (update 2022 - podle Trip adviseru tu Jorge stále je a přibyla možnost campingu). To mé kamarády povzbudilo a přes blížící se průtrž mračen sme směle vyrazili dál směrem do džungle, postupně jsme přestávali potkávat lidi a cestička v pralese se občas ztrácela či rozdvojovala a po třech hodinách už ztráceli všichni trpělivost a to včetně mne, zvlášť poté co jsem zajela až po ramena do místní říčky i s celým batohem a kamarádce vypověděly uprostřed strašného krpálu sandály. Naštěstí se Ponta Negra za nedlouho vynořila.Ponta Negra je spíše rybářská vesnička do které turismus pronikl jen velice málo. Elektřinu tu v omezeném množství poskytuje generátor a je tu jeden telefon na celou vesnici, když někdo zavolá, prostě to zvedne okolojdoucí a zavolá toho, pro koho onen telefonát je.
Utábořili jsme se u místního baru, dali si čerstvě vylovenou rybu a pivo a sledovali blížící se západ slunce. Přestože pláž nevypadala úplně tak jak ji tenkrát popisoval ten Francouz, bylo to opravdu krásné místo na které stálo za to dojít. Ubytování tu opravdu poskytuje jistý Jorge v domečku pro čtyři osoby i se splachovacím záchodem a stejný Jorge nás druhý den zavezl lodí zpátky tam odkud sme naši túru začali. Cestou jsme viděli i místa, kam se člověk z pevniny
nepodívá a kde tráví nejbohatší z nejbohatších Brazilců své prázdniny. V městečku Paraty jsme pak strávili ještě asi den, většinou sháněním suvenýrů a hledáním nějaké pláže ke koupání...což bylo trochu problém poté co jsme zažili tu na Ponta Negra. Další den v poledne už nás čekal přesun do Rio de Janeira, kde právě začal další karneval.
